Čupr číča…

Lovecké instinkty kočky domácí. Na noc bych jí pro jistotu zavíral do sklepa, člověk nikdy neví…

Pomůžeš mi s hovnem?

Tak takhle už jsem se hodně dlouho nenasmál! Rozhodně nic duchaplného, ale dokazuje, že i prosté hovno má své kouzlo, pokud se uchopí z té správné strany…

Ještě větší pičus, než jsme doufali!

Smrtící Red Ring

A je to tady zase! I já jsem si za užívání konzole Xbox 360 vysloužil slavný Red Ring. Tři ze čtyř kromě pravého horního – chyba hardwaru. Je to podruhé za 16 měsíců, co se můj Xbox odebral na věčnost – jednomu odešla mechanika, druhý si odnáší červený kruh smrti. To je panečku spolehlivost!

Prostě Oubí Kenoubí

Hvězdné války z pohledu tříletého prcka, sice sestříhané a s nápovědou, ale i tak je to úctyhodný výkon! Z malé slečny bude jednou skvělá herečka…

Návštěva u zubaře: 6x korunku, prosím!

Kdo by měl rád zubaře, že. Ale jednou za čas k němu musíme, když není zbytí. Já to měl se zuby vždycky špatné. Část sehrála genetika a protože jsem jako dítě dostával pořád antibiotika a zubní hygiena nepatřila zrovna k mým koníčkům, zubní lékařka neřekne mým tesákům jinak, než papírové zuby. I proto mám v puse už dvě korunky a do dnešního dne také 4 fazety. To jsou takové pryskyřicové modeláže na zubech. Ty se ale během let postupně odštípali a tak už nebylo zbytí. A tak nastala doba s tím něco udělat. S lékařkou jsme se tedy domluvili, že uděláme korunky. Celkem na 7 předních zubů, od trojky až po čtyřku, jelikož jednu čtyřku už okorunovanou mám. A den D byl právě dnes.

Na zubaře jsem zvyklý. Dříve jsem chodil k jednomu zubaři neurotikovi, který když mu něco nešlo před pacienty i hlasitě nadával a celkově byl velmi nepříjemný. Od doby, kdy jsem přešel k současné dentistce, jsem se přestal úplně bát a slovo strach u zubaře už neznám. Přesto jsem měl lehké obavy z toho, co se bude dít. A abyste si to dokázali představit, tak vám popíši, jak takové korunování probíhá.

Princip spočívá v tom, že se na vaše zuby, popř. to co z nich zbylo, nasadí umělé zuby z porcelánu. Dnešní moderní medicína už dokáže vyrobit takové napodobeniny zubů, že vypadají víc skutečně, než vaše pravé. Usedl jsem tedy v 9.30 do křesla. Prvním krokem je vytvoření otisku skusu, aby laborantka mohla vytvořit zoubky tvarově co nejpřesnější těm současným. Zakousl jsem se tedy do pružku plastelíny a vychutnával si nepříjemně silný odér mentolu. Poté následovalo celkem 7 tenkých vpichů do horní dásně, které nejsou nijak drastické, přesto mi však vyhnaly trochu slz do očí. Těžko říct, čím to bylo, jestli to způsobuje nějaký nerv, zajímavé však je to, že se slzy objevili ve vnějších koutcích, namísto vnitřních, jako když běžně pláčete. Nepatřím k těm, kteří by snášeli bolest nějak špatně (ostatně kdo může říct, že ji snáží bezvadně), ale v tomto případě je anestézie opravdu vysvobozením. To, co přijde v zápětí, by totiž bolelo.

Lékařka vzala do ruky brusku a postupně začala brousit jeden zub po druhém. Cílem je udělat z nich zbytky, dostatečně velké na to, aby na nich korunka držela a zároveň dostatečně malé na to, aby se kolem vešla korunka. Z vašich zubů tak zůstanou jen malé zakrvácené pahýlky trčící z hrbolaté dásně. Až když se podíváte do zrcadla po ubroušení všech předních zubů, uvědomíte si, že zadní dáseň je o půl centimetru výš, než přední. Do té doby vás taková věc ani nenapadne. Ale teď je to moc krásně vidět. Nebudu to dlouho protahovat, po dvou a půl hodinách bylo hotovo. V průběhu samozřejmě také bylo několik krátkých přestávek, protože už zubařku boleli záda a ruce. Na závěr pak následovalo několik dalších zubních otisků. Dvakrát horní čelist, jednou dolní a meziskus. Tuhle část osobně považuji za nejhorší, protože se mi z kovových formiček naplněných mazlavou patlačkou dělá na zvracení.

Ke konci už přestala anestézie působit a huba začala přicházet k sobě. To jsme ještě vybírali správnou barvu zubů, resp. odstín. Chtěl sem zuby oranžové, ale taková barva se prý nevyrábí. Pak následovalo ale něco, co jsem nečekal. Lékařka mi řekla, že mi zuby naimpregnuje, aby nebyli tolik citlivé. Představte si cosi jako jodovou tinktůru, kterou vám někdo namaže na rozvrtané, rozedřené a zakrvácené dásně. Uhodli jste, pálilo to. Přesto to však nebylo nic proti tomu, co mě čekalo po odchodu z ordinace. Věděl sem samozřejmě, že zuby budou velmi citlivé. Co s vámi ale udělá při nadechnutí takový svěží zimní závan větru o teplotě -3 stupně, to nepřeji ani svému nejhoršímu nepříteli. Je to úplně jiná bolest, než na kterou je člověk zvyklý. Máte pocit, jako by vám velmi rychle projelo milion jehliček až do centra mozku a chtěli by pokračovat dál.

Odtud jsem tedy zamířil rovnou do lékárny a vybavil se fialovými prášky v dostatečném množství. Kvůli impregnaci však nesmím hodinu jíst ani pít. Pusa teď teprve začíná přicházet pořádně k sobě. Ta kachna s knedlíky tak holt bude muset vydržet až do odpoledne.

MUDr. Google

Nesnáším doktory a podobnou havěť, nemám k nim důvěru a návštěva lékaře je pro mě utrpením. Když se mi nedaři zdolat chorobu v domácím léčení, mám zlozvyk usednout a googlovat, čím bych mohl zákeřného soupeře knockoutovat. Většinou se tak dostávám ke věcem, které lepší nevidět. Má to však jedno pozitivum – přestože skutečný zázračný lék objevím jen zřídka, alespoň zjistím, že může být mnohem, mnohem hůř a na návštěvu bílých plášťů mám ještě moře času.

Chcete přestat kouřit? Spáchejte sebevraždu!

V listopadu loňského roku jsem se rozhodl, že po skoro deseti letech přestanu kouřit. Ale protože jsem srab a sám bych to nedokázal, hledal sem nějaké řešení. Žvýkačky a náplasti proti kouření podle všech indicií velké účinky nemají. Našel sem ale nový lék jménem Champix. Fóra plná bývalých kuřáků, kteří přestali díky Champixu za pár dní zcela bez problémů, mě dodali odvahu, že to zvládnu taky. Bohužel, je jen na lékařský předpis a tak jsem musel absolvovat potupné doprošování u mé lékařky, resp. nejprve se vůbec přiznat, že kouřím. Léčebná procedura stojí 2000 Kč měsíčně, ale co by člověk neudělal pro zdraví. Začal sem tedy lék užívat. A teď asi budete překvapeni, ale opravdu jsem po 3 týdnech přestal úplně kouřit a zatím zcela bez problémů měsíc abstinuji. Jenom sem se dověděl, že podle americké studie se během braní Champixu pokusilo zvýšené procento pacientů o sebevraždu. Tak jen doufám, že to není konečná fáze terapie.

Češi jsou nejlepšími třídiči odpadu v EU

Někteří zástupci ministerstva životního prostředí plánují zavést zálohy na plastové lahve. Za každou PETku tak v obchodě možná připlatíme 5 – 10 Kč, abychom byli donuceni ji vrátit zpět. Jejich odpůrci argumentují tím, že patříme z hlediska třídění odpadu k nejaktivnějším státům EU a že tedy tento krok zatěžující obchodníky není nezbytný. To je potvrzuje ostatně i následující fotografie pořízená na našem sídlišti. I když tady si nejsem jistý, jestli nejsme efektivní i v něčem úplně jiném.